Koupelnová skříňka ukrytá ve starém rámu od obrazu / část druhá

Vyrobeno: podzim 2017

Před pár lety jsem se pustila do výroby koupelnové skříňky zasazené do starého rámu od obrazu. O tom jak vznikala jsem už psala (návod TADY). I když stále není hotová, malinko jsem ji posunula. Dostala do některých částí dvířka s malými zrcátky, na velké dvířkové zrcadlo ještě čeká. Co není na první pohled vidět, za pravými dvířky je schovaná zásuvka a vypínač na světlo, kterou jsem po marném čekání na mužovu akci (asi 5 let), a pak na akci elektrikářů (asi půlrok se k nám chystali...), částečně zapojovala sama. A světla, od té doby, svítí! Na což jsem na sebe náramně hrdá. Nutno dodat, že elektrikáři zapojili zásuvku, jen vypínač na světlo už ne, neb k němu chyběl jeden díl do skládačky, který mi v elektru zapomněli přibalit. Prý se jedná o takovou drobnost, že se jim nevyplatí další cesta k nám a tak mi vše namalovali, drátky popsali, cvičně i ukázali, kde co jak oříznout a kam zastrčit. Uff, ta prkotina byla pro mě docela adrenalinová záležitost, o to větší radost ze zářících světýlek se pak dostavila. A ještě jsem koupila barvu na přestříkání rámu i koupelnových světel, aby k sobě vše ladilo. 

V poličce jsem pamatovala také na háček na klíček od spodní skříňky, ve které jsou uzamčeny prostředky dětským ručkám zapovězeny. Háček jsem udrátkovala z měděného drátku z darované elektrocívky vykuchané z jakéhosi přístroje a přimotala do něj i pár korálků.

Na poličku připlula lodička z prázdnin, kterou muž se synem vyráběl z kůry, klacíku, nití a plátýnka, nakonec ji dělal po večerech a nocích sám, neb titěrná práce tehdy pětiletého kluka přestala brzy bavit.