Vyrobeno: červenec 2018
... a to doslova. Pustila jsem se (skoro před rokem) do šití barefootových bot pro sebe. Dlouhá léta jsem si myslela, že boty si budu vždycky jenom kupovat. A pak návody na konstrukci střihu a šití bot zaplavily internet a dostaly se až ke mě.
Střih jsem si na ně udělala přímo na své vlastní noze.
O tom jsem už psala tady, pak jsem se pustila do stříhání, šití, lepení a fotodokomuntace celého mého procesu (už mám rozepsáno a brzy sem vložím) až byly botky hotovy a výsledek byl hodně jiný než jsem si vysnila. Ano, každá bota mi vyšla trochu jinak, švy nebyly symetrické a na pravé botě bylo vidět tečky po párání.
Nejprve jsem si myslela, že z nich udělám domácí bačkory, protože při vyzkoušení na noze byly neuvěřitelně pohodlné. Nakonec jsem zkusila odhlédnout od estetického hlediska a začala je nosit pořád a úplně všude. Jen ty nesymetrické švy jsem měla pořád na očích. Tak dlouho jsem přemýšlela, co s tím, až jsem si řekla, že to zkusím zamaskovat iluzí malovaného. Když muž viděl, jak se pouštím do díla, smál se. Prý jsem jako automobiloví desineří, kteří když testují nový automobil, polepují jej samolepkami, aby konkurence nemohla okoukat nové křivky dřív než-li bude auto uvedeno na trh.
No, výsledek se mi líbí, ale objektivně musím přiznat, že jako výtvarně nenadanému jedinci se mi povedlo přidat botkám ještě nějakou tu asymetrii navíc. Možná to vidím hlavně já. Když jsem se šla podívat do obchodu Vivobarefoot na botky, jiné zákaznice mi tam ty moje boty pochvalovaly a kdeže jsem je pořídila.
Ale já to nevzdám! Rozhodla jsem se, že tentokráte nepůjdu cestou samouka pokus - omyl a vyhlédla jsem si několik kurzů na šití barefoot obuvi, včetně konstrukce střihu.
Na malování jsem si vzala tužku s barvou na kůži od Darwi, mam ji koupenou už přes dva roky, tak nevím, jestli to bylo tím, ale pracovalo se mi s ní velmi špatně. Prvních pár tahů šlo lehce, pak se na ní muselo více přitlačit, aby do špičky vtekla barva a kontura začala být nestejně tlustá a sytá. Navíc barva se do kůže nevpíjí, vytváří na jejím povrchu "texturu". Tužku na kůži jsem nakonec vyměnila za klasický lihový centropen (popisovač na CD) s tenkou špičkou. Malování s ním mi šlo hezky od ruky. Už z minulosti, když jsem malovala botky dcerce (kuk sem!), jsem věděla, že černá barva se časem promění v jakoby temně modrou, ale to mi nevadí.
Šev mi ujel i na patě.
Žádné komentáře:
Okomentovat