Včera v noci po půlnoci...

... skoro do třetí ranní jsem skypovala s kamarádkou, ona pekla, vařila, já umývala, odmaštovala, brousila, natírala a dekorovala stůl. Konečně se mi povedlo namíchat jeden z vysněných odstínů modrozelené barvy. Jsem z něj nadšená, nemůžu se na něj vynadívat. Nikolka ráno byl nadšený, že máme nový stůl. Večer z čista jasna řekl: "Aha, vždyť to je náš stůl, ten já znám."

Na Aukru koupený starý secesní stůl s poškozenou, loupající se dýhou na horní desce volal po změně. Loupající se dýhu jsem navlhčila mokrými hadrami a pak opatrně strhla. Nechala vyschnout a přechod dýhy, nedýhy sešmirglovala. Nijak dál jsem nekitovala, nelepila novou dýhu, nechala jsem tuto vadu na kráse přiznanou. 

Přetřela barvou, kterou jsem zaměrně jen lehce rozmíchala, takže při natíraní se rovnou dělaly takové krásné šmouhy, tón v tónu přesně jak se mi to líbí. Barvu jsem umíchala z bílé, kápla do ní trochu zelené a modré.

Na šuplík jsem použila jednu z vypůjčených šablon. Hezky se doplňuje s původním mosazným kováním. 

Nová mísa na ovoce vybalena z krabice v komoře. 

 

  

Ornamentální vzor ze šablony bych ráda ještě zopakovala na horní desce stolu a tu pak zafixovala průhledným lakem.