Prohledat tento blog

čtvrtek 3. července 2014

Příběh botníku, prkenné podlahy a dalších zdánlivě nepotřebných věcí




Bylo to asi takto. Píše se rok 1928, když jeden řemeslník, Tesař, dokončuje prkennou podlahu v jednom z nově budovaných bytů v činžovním domě v Praze – Libni. Jiný řemeslník, Truhlář, dokončuje botník v pražských Vršovicích.


Píše se rok 2011, když do bytu přichází mladý muž s rodinou. Pustí se do velké přestavby. Při strhávání starého linolea se pod zažloutlými novinami objeví kresba dřeva prkenné podlahy.

Píše se rok 2012, pár prken musí ustoupit novým rozvodům vody a topení. Muž je chce vyhodit, žena je hájí, strhne se bitva o pár fošen z hrubě opracovaného dřeva…


Píše se rok 2013, přichází jaro a s ním velké jarní úklidy. Na chodbě před sousedovými dveřmi se objevila stará skříňka, lavice či snad botník? Muž kolem toho prošel bez povšimnutí. Žena se nahlas zasnila: „Ach, jaká to krása, takovou mít doma!“ Muž: „K čemu takovou nízkou skříňku, jen bude zabírat místo.“
Odpoledne už to žena nevydržela a zazvonila na sousedku, jestli by jí za úplatu nechtěla skříňku přenechat. Sousedka je ráda, chtěla ji vyhodit, že už pro ni nemá místo, a navíc je tak nízká, nic moc se do ní neuloží…


Večer, když všichni spí, žena drhne botník a v hlavě se jí rodí nápad. Další večery čistí a brousí prkna z podlahy.  Pak měří, počítá a řeže jednotlivé prkna na bočnice pro policovou nadstavbu skříňky.  Podlahových prken je málo, vyšly akorát na základní korpus a podpěry jednotlivých polic. Připevňuje to všechno k základní skřínce. Dokupuje police.  Na zádovinu  si našla starý prošlapaný sololit, který svého času překrýval rozloženou část parketové podlahy v jiné části bytu.



Píše se rok 2014, žena má bílé období a tak tahy štětcem sjednocuje celou skříň bílou barvou.



Když v obchodě objevila látku posetou rozkvetlými sakurami s ptáčaty, prostě z ní musela ušít roletu na svou skříň. A když po dlouhém a marném hledání dostatečně dlouhých a tenkých tyček v obchodech, padl její zrak na, v koutě ležící, rozpadající se rákosovou roletu, hned věděla, co s ní. I vyztužila jejími tyčkami svoji sakurovou roletu a její dílo bylo dokončeno.





Keramické knopky už dlouho okukovala na fleru.




  
A co její muž? Ten jí pomohl novou skříň nastěhovat do ložnice.

7 komentářů:

  1. pěkná skříňka, dobrá práce! trochu mi to připomíná některé kousky u nás doma. ta historie, recyklace, využití toho, co by jiní vyhodili.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuju!

      Přesně tak, znovuužit jde (skoro) všechno!

      Vymazat
  2. Sice to není přímo zřetelné, ale podlaha vypadá velmi solidně. Zrovna budu řešit její nerovnost a mezery mezi prkny.

    OdpovědětVymazat
  3. úžasná trpělivost se vyplatila! je to krásné, moc!

    OdpovědětVymazat
  4. úžasná trpělivost se vyplatila! je to krásné, moc!

    OdpovědětVymazat
  5. Nádhera, blahopřeji!!!
    Bohunka

    OdpovědětVymazat