Příběh botníku, prkenné podlahy a dalších zdánlivě nepotřebných věcí

Bylo to asi takto. Píše se rok 1928, když jeden řemeslník, Tesař, dokončuje prkennou podlahu v jednom z nově budovaných bytů v činžovním domě v Praze – Libni. Jiný řemeslník, Truhlář, dokončuje botník v pražských Vršovicích.

Renovace gauče

Na Aukru jsem za symbolickou pětikorunu koupila gauč, který vypadal, jako většina věcí na Aukru, lépe než ve skutečnosti.

Když ho muž s kamarádem přivezli, lapala jsem chvíli po dechu a přemýšlela, co s ním. 

Nakonec jsem odhlédla od poničeného čalounění a řekla si, že tvarem i rozměry se nám do bytu hodí a vzala ho na milost. 

Celý jsem ho savem vydezinfikovala a pořádně vysála. 

V půlce ledna jsem se pustila do jeho nového kabátu. Nejprve jsem uvažovala, že koupím nové látky a molitany a celý gauč kompletně zrenovuji. Když jsem si ale spočítala jenom cenu za nové molitany, byla jsem na částce, za kterou koupíte nový gauč v Ikei. Proto jsem se rozhodla pojmout celou renovaci nízkonákladově. Prohrabala se ve starých látkách a rozhodla se využít staré Ikea povlečení na přečalounění roztrhaného potahu.

Téměř před dokončením mi došly svorky do čalounické pistole a tak opěrky pod ruky a zadní díly gauče zůstaly dlouho nedokončeny.

Dlouho trvalo než jsem sehnala nové svorky do pistole. Pak jsem čekala na správnou konstelaci hvězd, tj. děti byly hodné a přitom nespaly, nebyla noční ani brzká ranní hodina a já měla sílu a hlavně chuť dokončit dílo. Ono, práce s čalounickou pistolí vyžaduje hodně síly v rukách a taky je dost hlučná. Tím se mi podařilo v sobotu dopoledne dokonale probudit muže z jeho dospávání a zárověň v něm probudit jeho zvědavost, co to dělám za rány v minutových intervalech už dobrou půlhodinu... 

Když viděl můj zápas s čalounickou pistolí, vzal mi ji z ruky a podle mých instrukcí s ní jen tak "střílel" jednu ránu za druhou.

Návod na zvětšení dětského bodyčka

Nina dostala i několikero nových kousků do šatníku. Protože ale roste jako z vody a navíc nosí látkové pleny, tak už i některá bodyčka ve velikosti 72 jí začala být na délku těsná, zvláště pokud měla na noc více vycpanou plenu.

A jak na zvětšení bodyčka? 

Upgrade klučičích bodyček na holčičí

S narozením druhého miminka jsem po příchodu z porodnice stála nad šuplíkem plným obláčkově modrých bodyček, dupaček, tepláčků, čepiček, ...  A v postýlce spala holčička.

A jak to bylo před rokem?

Před rokem jsme s Eliškou, ex post, slavili zakulacené narozeniny hezky ve velkém stylu a dárek se nabídl úplně sám. 

Eliška ví, že jsem recyklátor tělem i duší a tak mi přivezla velký balík starých triček ze svého šatníku, které byly buď krátké, široké,neforemného střihu, s flíčkem či dírkou anebo s vícero těchto nedostatků najednou.

Když jsem se tím balíkem prohrabávala a jásala nad různými kousky, nechávala jsem si k nim říkat jejich historii a udělat žebříček jejich oblíbenosti, tak už se mi v hlavě rodil nápad, jak obdarovat, neobdarovat nezbytnými zbytečnostmi, něčím, čeho je vždycky málo a hodně zároveň... ano je to NĚCO NA SEBE. Asi každá z nás má tunu zbytečných trik a chronický nedostatek těch správných, dobře padnoucích, barevně ladících, ...

Jakmile se za kamarádkou s mým neposedným dítkem zabouchly dveře od bytu, spustila se mi 8-hodinová časomíra (přesně tak dlouho trval jejich výlet do Berouna tam a zase zpátky), a já se do toho mohla pustit. 

První recy-tričko se rodilo pomalu, ale pak už to šlo ráz na ráz a já stříhala, kombinovala, šila, pak to všechno nafotila a honem ještě zabalila. 

S kamarádkami jsem se domluvila, že nebudeme přitěžovat Eliščinému kufru do Ámeriky a svěříme přepravu České poště, na kterou jsme se složily.

Módní přehlídka začíná! Modelka s mírami asi o +10/+10/+20 cm odlišnými oproti obdarovávané se to snažila před fotoaparátem všelijakými ženskými úskoky maskovat!

Původně úpletové khaki šaty v neoblíbené délce nad kolena jsem prodloužila všitím pruhu ze "zamšelé" limetkového tílka.

Tílko se zavazováním za krk bylo zase krátké a jenom nudně modré ...

A v obdobném střihu i sytosti barev se neslo i druhé krátké tílko.

Neskutečné množství trik a tílek v čokoládově hnědé a dalších odstínech hnědých, béžových a skořicově žlutých barev daly vzniknout několikero tílkům a triku.

Tílko se špagetovými ramínky a s zřaseným výstřihem.

Trochu decentnější širší ramínka.

Pracovně nazývané tričko coby kubistické, jehož krychle se barevně hezky doplňovaly s proužky. z jiného trička a tak elegantně vyřešily jeho nedostatečnou délku a zároveň opticky umocňují ženskou siluetu.

Tak trochu snové a něžné zároveň bylo světle modré triko s květinovou výšivkou, které ale bylo krátké... stačil prostřih nadstavit modrým pruhem z trika v barvě jaká se opakovala ve výšivce a na lemech rukávů a výstřihu.

Béžové tričko s efektní aplikací bylo krapet široké, krátké a vyplandané do všech stran.

Stěžejní motiv tenistky doprovází kamarádku od dětských let a i když samotné tričko už bylo neuvěřitelně mini, využila jsem alespoň jeho obrázek.

Tričko které nosila ještě kamarádčina maminka a tetička prostě muselo dostat ještě třetí šanci...

A zase ta sedmdesátá léta z pleteniny tílko krátké úpletovými svetříky prodloužené. Schválně jestli poznáte, které pruhy v něm jsou navíc!

Mini podvlékací košilka s krajkou a maxi triko s jemným květinovým vzorem, tomu nešlo odolat a nesešít ty dva kousky, s menšími úpravami, dohromady.

A pak ze zcela nových úpletů dostala kamarádka ještě takovýto multifunkční kousek do letní garderóby - sukni, šaty, top v jednom.

A protože ten den měl snad 48 hodin, ušila jsem ještě pro další kamarádku narozeninovo-svátkový dárek - balónovou sukni k narozeninám, nákrčník k svátku.

Závěrem se skoro bojím říct, že jsem si v ten den nastřihla a rozešila ještě jedny šaty pro oslavenkyni, které jsem ale nebyla schopná do dneška došít. Tak snad mi tato rekapitulace mé činorodosti bude motivací k jejich dokončení.