Prohledat tento blog

sobota 24. října 2015

Šatní skříně s šedobílou patinou

Renovace nebo spíše revitalizace skříní byl dlouhý proces. Na podzim roku 2013 jsem koupila přes Aukro skříně v docela zanedbaném stavu, což se ukázalo, až když mi  je Top Trans dovezl. Pustila jsem jsem se do jejich mytí a protože tou dobou jsme měli hodně práce s rekonstrukcí bytu, sil jsem zas tolik neměla (byla jsem asi v šestém měsíci těhotenství), nechala jsem zbytek prací na později a poslala je na půdu. Z ní je nechala snést až v novém roce 2014, protože už jich bylo potřeba pro uspořádání věcí před narozením děťátka. Naše dvě šatní skříně pro tříčlennou rodinu už doslova praskaly ve švech. 



Na půdě skříně značně zašly, sotva jsme je tam uložili, přišli dělníci dělat novou střechu a stoletý prach je znovu zašpinil, takže jsem na novo drhla a dezinfikovala a pak se všemi ochrannými pomůckami brousila.

V předposledním kroku v průvanu napouštěla červostopem a každou dírku propláchla injekční stříkačkou až konečně po dvou týdnech přišel ten krásný okamžik, kdy jsem si je za odměnu mohla natřít. 


 Natírala jsem bílou barvou a na přání muže pomoci válečku, to aby nebyly vidět tahy po štětci, ale nakonec mi to takto přišlo moc sterilní a neodolala jsem volání po patinování a vzala nakonec do ruky štětec, do bílé dala opravdu maličkou kapku černé temperky a už skříně zlehka šmudlila, špinila. Nejprve jsem nevěřila na to, že se přebytečná barva na štětci musí otřít do hadříku, ale pár šedivých čárách jsem si ho vzala na pomoc a jezdila po skříni jen s minimálně zašedivělými konci štětce.

Asi nejlepší je, patinovat skříň jako celek, aby patinovací "rukopis" byl jednotný, já ji ale měla rozloženou na jednotlivé díly (viz fotografie níže) a času do porodu už bylo málo, tak jsem jsem ji patinovala po jednotlivých kusech a snažila se dodržet stejné množství šedivé na všech dílech. Poté, co jsme skříně s mužem složili, smontovali, dopatinovala jsem už skříně jenom lehce, na některých místech jsem podle potřeby přidala buď trochu šedé, nebo naopak šedou patinu zmírnila bílou, to aby skříň působila jako jeden harmonický celek. 


Na všechno jsem používala vodou ředitelnou barvu - Balakryl a Het, osvědčily se mi. Ve srovnání se syntetickými barvami velice rychle schnou a moje zkušenost byla ta, že když jsem skříně donatírala, mohla jsem začít dávat druhý nátěr, protože barva byla zcela suchá a to i přes zimní počasí a tím i vyšší vlhkost v bytě. Z loňského roku jsem měla zkušenost, že jeden nátěr syntetickou barvou (lazurou) za takovýchto podmínek schnul 4 dny i déle.



Původní mosazné kování se dochovalo na obou skříních, původně jsme měla ambice vyčistit ho Sidolem a vyleštit, ale pro nedostatek času jsem se rozhodla ho pouze vydrbat starým zubním kartáčkem a vydezinfikovat. 


Na dezinfekci používám 10% Ajatin, který se naředěný používá v nemocnicích na dezinfekci rukou i třebas na novorozeneckém oddělení. Já používala nezředěný a nechala ho působit půl hodinu i déle podle toho, jak jsem měla čas ho pak opláchnout. Moje zkušenost je, že s  mosazí to nic neudělalo.   


 Nanášet ho můžete pomocí hadříku nebo na velké plochy pomocí rozprašovače. Při použití rozprašovače postupuji od dolních částí k horním a držím si od rozprašovače maximální odstup a ještě se chráním maskou, abych nevdechovala ajatinový aerosol. Větší věci dělám na několikrát, protože od práce odcházím a vracím se třebas až po půl hodině, kdy aerosol už klesl na zem a není ve vzduchu cítit. 






Nahlédnutí do zákulisí.


Jednotlivé díly skříní jsou připraveny k natírání. 



Vršek jedné skříně byl nevydrhnutelný a nezbrousitelný. 


Nátěr dostávály skříně ze všech stran i z těch, které budou schovány před zrakem u zdi anebo uvnitř skříně. 


Hodně se mi osvědčilo natřít vnitřek skříně světlou barvou, je pak mnohem lépe "osvětlená" a hned tak něco v ní nezapadne jako v černé díře.  




Vnitřek skříně jsem natónovala do světle zelenkavého odstínu.


čtvrtek 22. října 2015

Šije to se mnou... pro kamarádku

A další várka šití na recyklační vlně se spustila díky kamarádce, která mě poprosila o pár nových kousků do jejího šatníku. Prohrábla jsem se teda zásobou různých trik a vzniklo pro ni několik nových kousků.

Azurové


















Šilo se mnou


 Na konci léta jsem se pustila do šití trik a tunik tak, aby byly vhodné i pro těhotné a kojící. Většina kousků se nesla v duchu černobílé recyklace, ale vzniklo i pár kousků z nových látek anebo kombinace recy materiálů a nový látek.

Černobílá variace proužků a motýlů¨
Recy tričko a nová motýlková látka, proužkovaný úplet s bavlněnou látkou s vysokým podílem elastanu.

Černobílá variace proužků a motýlů


Halenka z úpletu se zlatou nitkou vychází ze střihu z časopisu Diana, který jsem objevila v městské knihovně. Postupně jsem střih různě upravovala a vzniklo vícero halenek a topů.

<span>Zlatou nitkou | <a href="http://img.flercdn.net/i2/products/3/6/1/125163/9/5/3/6530359/iuucgsyrgaoktf.jpg" target="_blank">Zobrazit plnou velikost fotografie</a></span>
Trochu slavnostní kus, především díky použitému materiálu (úplet protkaný tenkou zlatavou nitkou).

<span>Zlatou nitkou | <a href="http://img.flercdn.net/i2/products/3/6/1/125163/9/5/3/6530359/qsqfckhbeyupzt.jpg" target="_blank">Zobrazit plnou velikost fotografie</a></span>

Ze stejného upravaného střihu vychází i tato černobílá kombinace.

pondělí 12. října 2015

Jsem dlaždič nebo dlaždička - druhé pokračovaní

Volné navázání na povídání a mé poznámky o mozaice a pokládce dlažby

Dlažba v koupelně je hotová už přes měsíc. Poslední dlaždici na podlahu v koupelně jsem položila 28. srpna 2015. Na konci toho dne jsem se mohla sotva pohnout. Nikdy bych nevěřila, že z toho může tak moc bolet celé tělo, záda a kolena bych čekala, ale ruce a všechny svaly na nohách mě překvapily. Ale nejspíš se to dalo čekat, je to neustále  dělání dřepů, vstávání a klekání si k pokládané dlažbě, přeměřování, přenášení dlaždice od řezačky na zemi do koupelny na zem, přičemž mi to většinou nedalo a držela jsem se přísloví, dvakrát měř, jednou řež a tím narůstal i počet dřepů.


Při řezaní dlouhých (45 cm) a úzkých  pásků (asi 2 cm) jsem plně pochopila úsloví "Kleje jako dlaždič", to když se mi poslední dva pásky nedařilo čistě uříznout pásek mi praskl někde ve třetině a povedlo se mi takto pokazit dvě nové dlaždice. A ke konci jsme si mužem mysleli, že už jsme přišly na to, čím to je. Při řezání tenkého pásku z okraje 45-ti centimetrové dlaždice její delší konec se rozvibruje a lehce pohne/vychýlí  při lámání a pak i řezaný pásek praskne, proto mi ji tedy muž přidržoval a pásek se napoprvé povedlo uříznout krásně v celé své délce, leč napodruhé už zase praskl. Pokud by někdo měl tip, sem s ním (do komentářů)!

úterý 18. srpna 2015

Pastelkovník a skicář v jednom jako aktovka

Už před rokem a pár měsíci Nikolka dostal pastelkovník pro svoji velkou sadu pastelek se spoustou kapes na skicář a nespočet omalovánek.



Návod na něj jsem použila z blogu od Tafany, jediné co jsem řešila trochu jinak bylo všití zipu a přidání kapes na omalovanky.

Pastelkovník je řešený jako aktovka s uchem a na přední straně je ze slídy našitá kapsička do které stačí zastrčit štítek s jménem malého majitele.
  

pátek 7. srpna 2015

Eliška měla narozeniny!

Ve středu 24. 6. 2015 měla kamarádka Eliška bydlící za devatero horami a devatero mořemi narozeniny a už to nejspíš bude tradice, že jí s kamarádkami chystáme nějaké narozeninové překvapení. Tentokráte jsme pro ni připravily balíček, který jsem tak tak stihla odeslat v den jejich narozenin a dorazil už před nějakým týdnem a já se konečně dostávám k odtajnění jeho obsahu. 

Už snad tradičně tam byla trochu recyklace a šití v jednom. Vzpomněla jsem si na trička, která mi před několika lety dávala jako svoje srdcovky, které bych ji jednou mohla upravit - zvětšit, prodloužit, zúžit, ... 


Mozaika


Už  několik let sbírám různé zbytky obkladů a dlažby, abych je pak mohla zpracovat do mozaiky. Tentokrát jsem nepoužila žádné z nahromaděných zbytků sesbíraných odevšad, ale využila jsem odřezky, které mi zůstaly po pokládce dlažby v koupelně a opravdu jen pár zcela nových dlaždic, takže i tak to byla recyklace odřezků, které jinak obvykle končí ve sběrném dvoře. 





Před pár týdny jsem se do toho pustila. Práce postupuje velmi pomalu, povětšinou mám na to jen pár hodin v týdnu, když Nina spí po obědě, nebo v noci když děti usnou a já přemůžu únavu, převléknu se do pracovního.

úterý 21. července 2015

Jsem dlaždič anebo dlaždička...

Trochu váhám, zda se nazvat dlaždičem či dlaždičkou, aby nedošlo k záměně pohlaví ale ani k personifikaci se sanitárním obkladem, dlažbou...  Kdo ví, jak se má správně nazývat žena, která se pustila do pokládky dlažby v koupelně?


Jak jsem se k tomu dostala? Před několika týdny udělal muž plán, že dodělá koupelnu, pustil se s vervou do velkoformátového obkladu a práce se mu dařila. Při této příležitosti začal Nikolka notovat vlastní písničku: 

"Chtěla máma koupelnu, tak až s ji ú-dě-lá!"
Já se tomu (v té době ještě nevěřícně) smála a zanotovala v podobném duchu dvojverší:
"Chtěl Nikolku krupičku, tak ať si ji ú-vá-ří!"
Nikolka rychle zareagoval:
"Chtěla máma koupelnu, ať ji TÁTA ú-dě-lá!"

Nakonec se ukázalo, že nebyl až tak daleko od pravdy.

sobota 27. června 2015

Soutěž Recy věci

Tak jako minulý rok i letos jsem se zapojila do recy soutěže s Balakrylem. Přihlašovala jsem se na poslední chvíli a tak jsem musela pohledat ve fotoarchívu, nějakou recyklaci zdokumentovanou od počátku až do konce. Pokud máte chuť, můžete od 6. července 2015 hlasovat pro některý recy výrobek přímo na stránkách soutěže. Dostane se tam pouze 10 nejlepších vybraných porotou, o vítězích pak už rozhoduje hlasování veřejnosti.

"Po"
O tom, jak si ji můžete sami vyrobit, si můžete přečíst návod (klik sem!) .

pátek 12. června 2015

První botičky

První botičky jsou pro mě vždycky událost a i tentokrát mi dlouho trvalo než jsem vybrala ty pravé.

neděle 7. června 2015

Oboustranná vložka do kočárku s podnožníkem v jednom a rychlá recenze na Maclaren k tomu

Pořídila jsem bazarový golfáč Maclaren Triumph a až doma si všimla, že tento model nemá podnožník, takže nožky dítě plandají nejen při jízdě, ale taky ve spánku. Proto jsem se rozhodla ušít podnožník. I přes tento "nedostatek" jsem už po první jízdě s golfáčem byla nadšená. Pověst Maclarenů nelže - jsou velice snadno ovladatelné, dokonce jdou lehce řídit jednou rukou a měnit směr jízdy například i při telefonování. Nepozorovala jsem žádný rozdíl oproti sporťáku se spojenou rukojetí a to i na nerovném terénu jako je dlažba či výmoly na chodníku. Jediné obecné mínus jsou u tohoto modelu menší kolečka. Golfky na dlažbě výrazně více drncají do rukou (oproti Maclaren XT). Vzhledem k mojí výšce 176 cm se u něj musím trochu předklánět, tedy ocenila bych vyšší rukojeti či možnost jejich vysunutí jakou má řada Maclaren XT.  




A teď pojďme k samotnému návod na šití podnožníku.