Magnetické obrázky

Co by maminka neudělala pro kluka se spoustou magnetků? Velká spolupráce maminky s  několika tetičkami. Jedna koupila magnetickou barvu, druhá pomohla s návrhy obrázků a jejich přenesením na stěnu, třetí se ujala malého neposedy, aby maminka mohla dílem v pokojíčku překvapit.

Křeslo pro mladou paní

Nádherný nalezenec z loňského léta v mahagonově hnědé barvě dostal nový bílý kabát a sedátko. 

Na podsedáku jsem si vyzkoušela

použití starého válečku. Váleček se ve strojku  chvilkami zadrhával a neprotáčel se, proto je místy vzor rozmazaný. Než se pustím do malování stěn, musím to ještě potrénovat...

Původně jsem na sedátko chtěla nechat v hobby marketu nařezat dřevěnou překližku na míru, ale protože tam umí řezat jen do pravých úhlů a navíc skrz lichoběžník cca 48 krát 52 cm bych musela koupit celou velkou desku, rozhodla jsem se využít starou obložku z dveřních futer, kterou jsme měli doma. 

Ještě zbývá ušít polštářek - podsedák.

Trocha fotografií ze zákulisí...

Rozvržení jednotlivých dílů sedáku a seříznutí do lichoběžníku.

Ťik tak hodiny

Konečně jsem vytvořila hodiny dětem do pokojíku. Dlouho jsem nosila tento nápad v hlavě, ještě déle jsem měla koupený hodinový strojek.

Pak už jsem jen do velké sklenice od okurek sbírala "materiál". Všechny malé hračky, které se do naší domácnosti dostaly a byly svého času pro našeho synka moc malé na to, aby je náhodou v zápalu hry nesnědl, skončily v zavařovačce. Většinou to byly hračky z kinder vajíček, drobné úlomky z hraček či některé jejich malinké komponenty, polámané hračky, prádelní kolíčky, knoflíky, pastelky, voskovky, píšťalku, ...

A jak to bylo dál?

Zástěry do soutěže pro Tescomu

Před pár týdny proběhla soutěž na ušití džínové zástěry pro Tescomu ve spolupráci s eshopem Batani. Podmínkou bylo dodržet daný střih a na zástěru vnést "vtipný a hravý nápad, který by lahodil oku a byl neodolatelným dárkem pro přítele, manžela, přítelkyni či ženu nebo pro oba dva". Nápadů jsem měla spoustu, ale času málo. Seběhlo se toho více, takže nakonec jsem měla na celou realizaci jeden večer, noc, přičemž šicí stroje i se všemi ostatními nezbytnostmi (nitě, látky, metry, ...) byly "schovány" ve stěhovacím blázinci a dalo dost času vše dohledat.

Komoda s přebalovacím pultem

Vyrobeno: 23. 2. 2014

Komodu jsme dostali od kamaráda už před několika lety. Muž k ní vyrobil pro naše tehdy první očekávané děťátko přebalovací pult. O pár let později, když nám v lednu, asi měsíc před porodem, kamarád pomáhal stěhovat nábytek do ložnice, tak poznamenal, že už mi zbývá přetřít jen tuto komodu, aby barevně ladila se vším okolo. Celá ložnice je v bílé patině s různými tóny šedivé, olivově zelené apod. Komoda tou dobou byla bordó. Přísahám, že jsem po tomto velkém stěhování (tj. přestěhování úplně všeho z jedné půlky bytu do druhé a pak nazpátek, aby se mohly ve dvou pokojích udělat nové omítky a podlahy) chtěla do porodu už jen odpočívat. Ale... červíček už mě začal nahlodávat, až mi to nedalo spát a to doslova. O pár dnů později jsem vyklouzla z postele v šest ráno, vzala štětec a pustila se do velkého broušení a natírání. Jak začnu bílit, patinovat neumím přestat a hledám, co by stálo za natření. Padla mi do rukou nejprve stará Ikea skříň, komoda s přebálovákem, dvě štokrlata a křesílko.

Nevydržela jsem čekat na mužův návrat z práce a komodu hned po zaschnutí přestěhovala do ložnice na svoje místo a připevnila k ní přebalovací pult. (stav k 29.1.2014)

O měsíc později, v neděli 23. 2. 2014, jsem se konečně dostala k ušití přebalovací podložky z polaminátované bavlny (tj. pevnější ubrusovina) a ze stejných látek si ušila i kosmetické taštičky na drobnosti pro miminko.

Podložku jsem došila v noci a na přebalovací pult ji dávala po půlnoci, aby mě druhý den ráno uvítal pohled na kompletní přebalovací pult. Už jen stačilo došít béžovou taštičku s bílými puntíky. Ta ale nakonec zůstala nedošitá o něco déle. Za pár chvil mi praskla voda a já od dalšího šití upustila. Mezi kontrakcemi jsem stěží dávala muži instrukce, co zabalit do porodnice. A o hodinu později jsem už chovala v náruči Ninu!

V ručně broušené karafě je líh na pupíček pro miminko.

 Přebalovací podložka je vyplněna nepoužívanými dekami. 

A takto nějak to celé vznikalo. Původně komoda měla bordó barvu na horní desce a šuplících.

Zbývá přetřít přebalovací nástavec (okolo šuplíku).

Nedařilo se mi trefit moji vysněnou zamšele olivovou barvu. Víte někdo jak ji namíchat? Snažila jsem se ji namíchat už tolikrát... 

... a vždycky jsem to nakonec vzdala a přepatinovala na bílo-šedivou.

Nosící bunda, kabátek z nenosícího modelu - malá vychytávka

Nejspíš už na to spousta maminek přišla přede mnou a já nyní objevila Ameriku, ale nedá mi to, nepodělit se s vámi o tuto malou vychytávku.

Před týdnem jsem potřebovala rychle vyběhnout ven i s Ninou v nosítku. Venku už byla zima na nosící softshelovou  bundu a nebyl čas Ninu soukat do kombinézy a sebe do svetru. Hodila jsem na sebe teplý kabátek s tím, že Ninu přikryji dekou a v tu chvílí mě to napadlo. Kabátek má dvě řady knoflíků a tím pádem i široké překrývání předního "zapínacího" dílu. Stačilo ustřihnout kousek prádelní gumy, provléknout ji knoflíkovou dírkou, natáhnout ji a zachytit za knoflík. Do minuty i s touto přípravou byl kabátek zapnutý.