Sukně pro Elišku

Vyrobeno: 20.6.2018

Pohodlná sukně šitá minulý rok v létě  z bavlněného úplety, který si kamarádka sama vybrala.

x

Barefoot boty šněrovací za dva dny

Vyrobeno: 9.2. - 10.2.2019

Jak jsem řekla, tak jsem i učinila. Kurz na výrobu kožených bot přišel jako na zavolanou. Nečekaně se objevilo volné místo, tak jsem toho využila i přesto, že termín kurzu připadl i na dcerčiny narozeniny. 

Večer před kurzem jsem si projela inspiraci na pinterestu a do sešitu si načtrtla návrh na botky, jak by měly vypadat, jak si je ozdobím. Z předvybraných barev v pastelových odstínech nebyla ani jedna k dispozici, tak jsem jim dala světle hnědou barvu, která ale po nanesení včelího vosku přidala původní barvě hodně na sytosti.

Vše je ruční práce - stříhání kůže, barvení, vyrážení vzoru, šití, lepení. Střih si každý vyrobil na míru podle vlastního chodidla. 

A tak botky jsou už dva dny na světě! Dcerka tři roky a dva dny. Na večer jsme stihli i oslavu třetích narozenin naší nejmenší.

Šiju, šiju si botičky, do sucha i do vodičky, ...

Vyrobeno: červenec 2018

... a to doslova. Pustila jsem se (skoro před rokem)  do šití barefootových bot pro sebe. Dlouhá léta jsem si myslela, že boty si budu vždycky jenom kupovat. A pak návody na konstrukci střihu a šití bot zaplavily internet a dostaly se až ke mě. 

Střih jsem si na ně udělala přímo na své vlastní noze. 

 O tom jsem už psala tady, pak jsem se pustila do stříhání, šití, lepení a fotodokomuntace celého mého procesu (už mám rozepsáno a brzy sem vložím) až byly botky hotovy a výsledek byl hodně jiný než jsem si vysnila. Ano, každá bota mi vyšla trochu jinak, švy nebyly symetrické a na pravé botě bylo vidět tečky po párání. 

Nejprve jsem si myslela, že z nich udělám domácí bačkory, protože při vyzkoušení na noze byly neuvěřitelně pohodlné. Nakonec jsem zkusila odhlédnout od estetického hlediska a začala je nosit pořád a úplně všude. Jen ty nesymetrické švy jsem měla pořád na očích. Tak dlouho jsem přemýšlela, co s tím, až jsem si řekla, že to zkusím zamaskovat iluzí malovaného. Když muž viděl, jak se pouštím do díla, smál se. Prý jsem jako automobiloví desineří, kteří když testují nový automobil, polepují jej samolepkami, aby konkurence nemohla okoukat nové křivky dřív než-li bude auto uvedeno na trh. 

 No, výsledek se mi líbí, ale objektivně musím přiznat, že jako výtvarně nenadanému jedinci se mi povedlo přidat botkám ještě nějakou tu asymetrii navíc. Možná to vidím hlavně já. Když jsem se šla podívat do obchodu Vivobarefoot na botky, jiné zákaznice mi tam ty moje boty pochvalovaly a kdeže jsem je pořídila. 

Ale já to nevzdám! Rozhodla jsem se, že tentokráte nepůjdu cestou samouka pokus - omyl a vyhlédla jsem si několik kurzů na šití barefoot obuvi, včetně konstrukce střihu.

  

Na malování jsem si vzala tužku s barvou na kůži od Darwi, mam ji koupenou už přes dva roky, tak nevím, jestli to bylo tím, ale pracovalo se mi s ní velmi špatně. Prvních pár tahů šlo lehce, pak se na ní muselo více přitlačit, aby do špičky vtekla barva a kontura začala být nestejně tlustá a sytá. Navíc barva se do kůže nevpíjí, vytváří na jejím povrchu "texturu". Tužku na kůži jsem nakonec vyměnila za klasický lihový centropen (popisovač na CD) s tenkou špičkou. Malování s ním mi šlo hezky od ruky. Už z minulosti, když jsem malovala botky dcerce (kuk sem!), jsem věděla, že černá barva se časem promění v jakoby temně modrou, ale to mi nevadí.  

Šev mi ujel i na patě.