Šatní skříně s šedobílou patinou

Renovace nebo spíše revitalizace skříní byl dlouhý proces. Na podzim roku 2013 jsem koupila přes Aukro skříně v docela zanedbaném stavu, což se ukázalo, až když mi  je Top Trans dovezl. Pustila jsem jsem se do jejich mytí a protože tou dobou jsme měli hodně práce s rekonstrukcí bytu, sil jsem zas tolik neměla (byla jsem asi v šestém měsíci těhotenství), nechala jsem zbytek prací na později a poslala je na půdu. Z ní je nechala snést až v novém roce 2014, protože už jich bylo potřeba pro uspořádání věcí před narozením děťátka. Naše dvě šatní skříně pro tříčlennou rodinu už doslova praskaly ve švech. 

Na půdě skříně značně zašly, sotva jsme je tam uložili, přišli dělníci dělat novou střechu a stoletý prach je znovu zašpinil, takže jsem na novo drhla a dezinfikovala a pak se všemi ochrannými pomůckami brousila.

V předposledním kroku v průvanu napouštěla červostopem a každou dírku propláchla injekční stříkačkou až konečně po dvou týdnech přišel ten krásný okamžik, kdy jsem si je za odměnu mohla natřít. 

 Natírala jsem bílou barvou a na přání muže pomoci válečku, to aby nebyly vidět tahy po štětci, ale nakonec mi to takto přišlo moc sterilní a neodolala jsem volání po patinování a vzala nakonec do ruky štětec, do bílé dala opravdu maličkou kapku černé temperky a už skříně zlehka šmudlila, špinila. Nejprve jsem nevěřila na to, že se přebytečná barva na štětci musí otřít do hadříku, ale pár šedivých čárách jsem si ho vzala na pomoc a jezdila po skříni jen s minimálně zašedivělými konci štětce.

Asi nejlepší je, patinovat skříň jako celek, aby patinovací "rukopis" byl jednotný, já ji ale měla rozloženou na jednotlivé díly (viz fotografie níže) a času do porodu už bylo málo, tak jsem jsem ji patinovala po jednotlivých kusech a snažila se dodržet stejné množství šedivé na všech dílech. Poté, co jsme skříně s mužem složili, smontovali, dopatinovala jsem už skříně jenom lehce, na některých místech jsem podle potřeby přidala buď trochu šedé, nebo naopak šedou patinu zmírnila bílou, to aby skříň působila jako jeden harmonický celek. 

Na všechno jsem používala vodou ředitelnou barvu - Balakryl a Het, osvědčily se mi. Ve srovnání se syntetickými barvami velice rychle schnou a moje zkušenost byla ta, že když jsem skříně donatírala, mohla jsem začít dávat druhý nátěr, protože barva byla zcela suchá a to i přes zimní počasí a tím i vyšší vlhkost v bytě. Z loňského roku jsem měla zkušenost, že jeden nátěr syntetickou barvou (lazurou) za takovýchto podmínek schnul 4 dny i déle.

Původní mosazné kování se dochovalo na obou skříních, původně jsme měla ambice vyčistit ho Sidolem a vyleštit, ale pro nedostatek času jsem se rozhodla ho pouze vydrbat starým zubním kartáčkem a vydezinfikovat. 

Na dezinfekci používám 10% Ajatin, který se naředěný používá v nemocnicích na dezinfekci rukou i třebas na novorozeneckém oddělení. Já používala nezředěný a nechala ho působit půl hodinu i déle podle toho, jak jsem měla čas ho pak opláchnout. Moje zkušenost je, že s  mosazí to nic neudělalo.   

 Nanášet ho můžete pomocí hadříku nebo na velké plochy pomocí rozprašovače. Při použití rozprašovače postupuji od dolních částí k horním a držím si od rozprašovače maximální odstup a ještě se chráním maskou, abych nevdechovala ajatinový aerosol. Větší věci dělám na několikrát, protože od práce odcházím a vracím se třebas až po půl hodině, kdy aerosol už klesl na zem a není ve vzduchu cítit. 

Nahlédnutí do zákulisí.

Jednotlivé díly skříní jsou připraveny k natírání. 

Vršek jedné skříně byl nevydrhnutelný a nezbrousitelný. 

Nátěr dostávály skříně ze všech stran i z těch, které budou schovány před zrakem u zdi anebo uvnitř skříně. 

Hodně se mi osvědčilo natřít vnitřek skříně světlou barvou, je pak mnohem lépe "osvětlená" a hned tak něco v ní nezapadne jako v černé díře.  

Vnitřek skříně jsem natónovala do světle zelenkavého odstínu.