Ťik tak hodiny

Konečně jsem vytvořila hodiny dětem do pokojíku. Dlouho jsem nosila tento nápad v hlavě, ještě déle jsem měla koupený hodinový strojek.

Pak už jsem jen do velké sklenice od okurek sbírala "materiál". Všechny malé hračky, které se do naší domácnosti dostaly a byly svého času pro našeho synka moc malé na to, aby je náhodou v zápalu hry nesnědl, skončily v zavařovačce. Většinou to byly hračky z kinder vajíček, drobné úlomky z hraček či některé jejich malinké komponenty, polámané hračky, prádelní kolíčky, knoflíky, pastelky, voskovky, píšťalku, ...

A jak to bylo dál?

Z dřevěné překližky mi muž vyříznul načrtnutý tvar. Místo překližky můžete použít sololit, ten jde řezat i obyčejným řezákem. Pak provrtala dírku pro hodinový strojek, překližku přetřela bílou barvou (vodou ředitelným HETem). Podle nejdelší ručičky jsem si tužkou načrtla "kruh" z číslovek určující čas od jedničky do dvanáctky. Tak mi vznikla hranice, za kterou jsem už hračky nelepila. To proto, aby nic nepřekáželo plynulému chodu ručiček. Předměty jsem si roztřídila podle barev a tavnou pistolí začala lepit.

Když jsem na základní desku lepila všechny drobnosti a přidala jsem i předměty běžného užití jako například prádelní kolíčky a knoflíky, které má Nikolka rád a pořád nám je zabavuje. 

 Tip na závěr: 

Zaléží jen na Vás jaké předměty budete lepit. Pro švadlenku to mohou být knoflíky, pro malíře pastelky, pro vědce zkumavky, pro rybáře návnady, pro pivaře vršky z lahváčů, pro iťáka třebas ciferník z číslovek z klávesnice...

Tvoření zdar, recyklaci zvláště!