Šicí stůl plný šuplíků

Vyrobeno 16.4.2017

Před pár dny jsem od sousedky dostala vyřazený psací stůl. Je to krásný dřevěný kousek a hlavně, je plný šuplíků tak akorát hlubokých, aby se v něm neztrácely moje sbírky nití, knoflíků, stužek, tkanic, lemovek, zipů, ...

Hned co se mi naskytla volná chvíle, pustila jsem se do něj. Vyšlo to na Bílou sobotu a tak se natíralo nabílo. 

Do stolu jsem se pustila s vervou takovou vervou, že jsem si ho zapomněla před tím vším zvěčnit. Vzpomněla si na to až po sešmirglování původního nátěru a přetření horní desky stolu, která byla stejně zelená jako šuplíky, na bílo.

Povrch celého stolu jsem lehce zdrsnila šmirglpapírem. To proto, aby nový nátěr na tom starém dobře držel. Zvlášť důležitý je tento krok u hladkých lesklých laků. 

Po celou dobu jsem měla malou pomocnici, která si chtěla všechno vyzkoušet. Před půjčením štětce jsem ji poučila, že nesmí na natřený stůl šahat ... 

Šuplíky jsem na natírání vyndala. Přemýšlela jsem, že bych přetřela bílou barvou jenom zeleně natřené plochy stolu, tj. šuplíky a horní desku. Ale už ze začátku mi štětec ujel i na korpus stolu, proto jsem ho nabílila celý. 

  

Stůl ještě není hotový, musím dotřít u nožiček, celou zadní stranu stolu a taky šuplíky potřebují buď ještě jednu či dvě vrstvy bílé barvy, aby byly opravdu bíle a přestal prosvítat tmavě zelený nátěr.

 Anebo mě napadlo využít prosvítající zelené barvy a udělat šuplíky s bílo zelenou patinou.

Zkusila jsem první šuplík na vystouplých místech lehce přejet šmirglpapírem a přemýšlím, jestli takto pokračovat dál. Co myslíte bílit na bílo nebo patinovat?