Adventní kalendář

Vyrobeno: listopad 2016

Už tradičně jsem i letos balila pro děti dárky do adventního kalendáře, nosí jim ho Adventní víla. Zaskočena prvním rokem zvídavou otázkou mého syna, nenapadlo mě nic lepšího a převzala jsem Adventní vílu od kamarádky, která o ní říkala svým dětem. Z minulého roku se mi osvědčilo zabalené dárky dát do drátěného koše
a děti každý den hledají jeden dárek podle čísla. Letos v něm poprvé nenajdou nic na zub. Loni jsem kombinovala něco zdravého na zub s věcmi, ale děti pak byly občas zklamané, že nemají nic "sladkého", mají jich během prosince i tak víc než obvykle - Mikuláš, synovi narozeniny, pečení cukroví a v neposlední řadě vánoční besídky pro děti, tam všude jsou samé sladkosti. 

 V balíčkách jsou zabaleny většinou věci, které by děti tak jako tak dostaly. Letos jsem balila poprvé i pro Vivi. V minulých letech jsem balila adventní kalendáře až když děti měly z rozbalování dárečků "rozum", ale teď mi přišlo, že bych Vivi šidila, bez tak už teď má všechny věci poděděné a veze se na vlně třetirozeňátka.

 Na balení dárků jsem si udělala velké ležení v posteli. Nanosila si do ní všechny dárky, balící papír, kterým byla mužova ročenka z jedné konference se spoustou imunologických článků v černobílém provedení. Z barevného lepícího papíru jsem si vystříhala okýnka na číslovky. V balíčcích jsou věci nové i z druhé ruky. Nemyslím si, že děti musí nutně dostávat všechno nové, naopak, mám ráda, když se využívá to, co už je doma, co bylo vyrobeno.

Naivně jsem si myslela, že za jednu pohádku (Popelku), budu mít vše sbaleno. Nakonec pohádky byly tří a balila jsem ve dvou dnech, když děti nebyly doma. Noční balení dárků při třech dětech je pro mě až moc adrenalinové. Děti se přes noc stále ještě budí a je to samozřejmě nepředvídatelné kdy a kdo to bude.  

Každé dítko má číslovy na dárcích ve své barvě. Na koši jsou navázané také jmenovky s dětmi tak, aby si je uměla přečíst i nečtoucí dcerka. Aby děti dárky nesváděly k rozbalovaní dopředu, je koš postaven na skříni.