Koupelnová skřínka ukrytá ve starém rámu od obrazu / část první

Vyrobeno: léto, podzim 2016

Tři roky čekal rám na svoji přeměnu na stěně v koupelně. Našla jsem ho pohozený u kontejneru a byla jím tak nadšená, že i přes svůj tehdy jiný stav, jsem se ho hned ujala. Tehdy tříletý syn mi v tom pomáhal. To znamená, že celou cestu šel sám po svých až domů a neprotestoval, že místo na hřiště se jde s rámem zpátky domů.

Rám obrazu jsem původně zamýšlela pro zarámování ostatních rámů s fotografiemi a jinými památečními drobnostmi, ale když jsem viděla, jak se barevně tón v tón doplňuje se secesní skříňkou pod umyvadlem, bylo o jeho místě i funkci přerozhodnuto.

Ke starému rámu jsem si nechala v hobby marketu nařezat sololit a smrková prkna na míru. Propočtem a rozvržením jednotlivých polic a předělů, aby do nich pasovaly různé košíčky a další rámy, které jsem už doma měla, mě vzaly skoro tři hodiny času. Leč můj dvorní dodavatel při dovážce prken pár z nich spotřeboval a pak mi přivezl "stejná" prkna z jiného hobby marketu, která ale byla o necelý jeden centimetr širší. To mě dost potrápilo a taky zbrzdilo ve skládání jinak dokonale promyšlené stavebnice pro korpus celé skříňky. 

 Pustila jsem se do díla o víkendu, když muž vzal starší dvě děti na týden k prarodičům a já s nejmenší jela na půl týdne na dámskou jízdu do Valmezu (za druhou babičkou)  a pak se vrátila zpátky domů tvořit. Čas, když jsem doma byla jenom s jedním dítkem,  jsem chtěla využít maximálně, proto jsem se pustila paralelně do dvou dlouho odkládaných projektů – výroby koupelnové skříňky a renovace třídílné šatní skříně z 30. let (o té ale později). Práce jsem střídala podle denní a noční doby, spánku a bdění miminka, a podle potřeb pro nutné technologické přestávky mezi napouštěním dřeva a schnutí jednotlivých nátěrů.

 

Nejprve jsem zkoušela vymyslet, jak sestavit korpus bez dalšího řezaní s rozdílně širokými prkny. 

Po dlouhém rozmýšlení jsem se nakonec rozhodla širší prkna zúžit pomocí přímočaré pily. 

 Na kratších stranách prkna jsem se rozcvičila. Na prvním prkně (vlevo) jsem se učila, na druhém už měla pilu správně nastavenou (nižší otáčky, jemnější plátek, které dřevo tolik nekousalo). Vést rovně metr dlouhý řez o tloušce cca 8 mm byl obří majstrštyk.  

Především na přebroušení velkých rovných ploch se dobře hodí držák na šmirgl papír nebo brousící mřížku. Výhodou brousící mřížky je, že se tak rychle nezanese jako papír, drobné piliny lze snadno vyklepat. Hezky se takto zabrousí a zaoblí i malé hrany a plošky.

 Víčka od PET lahví se ukázaly být dobrým pomocníkem pro podložení prkna natřeného ze všech stran.

Podkladovou bílou barvou jsem natřela taky sololitovou desku, coby zádovinu skříňky a taky rámy zrcadel a rámečky samotné, které budou mít funkci dvířek.

Zádovinu jsem dekorovala pomocí malířských válečků. Použila jsem stejnou šedivou barvu, jakou je vymalována koupelna a která se opakuje i na koberečku a na krytce pro sprchový odpad.

Velká hra s rámy od obrazů všech velikostí, přeskupování polic a předělů v samotném korpusu skříňky.

Smontovaní korpusu skříňky a jeho připevnění k rámu obrazu pomocí úhelníků. 

Po ruce jsem měla akorát takto veliké,které ale nevypadaly hezky, lehce vykukovali z rámu obrazu, proto mi je muž, o pár týdnů později, vyměnil za menší.

Lazurou od Luxolu v ořechovém odstínu jsem přetřela celý rám, tím se zjemnily ostré kontrasty s bílou barvou. 

V zádovině muž předvrtal díru pro zásuvku, v těchto místech jsem pak vyřízla řezákem obdélníkový otvor. 

Přestože skříňka už visí v koupelně nad umyvadlem, ještě mi zbývá připevnit zrcadlová dvířka a další rámy od obrazů, taky jej plánuji celý přetřít měděnou barvou, aby se ztratily bílé kontrasty s prokukující sádrou v místech, kde je sádrové zdobení otlučené a pak už ji jenom hezky zabydlit!