Renovace gauče

Na Aukru jsem za symbolickou pětikorunu koupila gauč, který vypadal, jako většina věcí na Aukru, lépe než ve skutečnosti.

Když ho muž s kamarádem přivezli, lapala jsem chvíli po dechu a přemýšlela, co s ním. 

Nakonec jsem odhlédla od poničeného čalounění a řekla si, že tvarem i rozměry se nám do bytu hodí a vzala ho na milost. 

Celý jsem ho savem vydezinfikovala a pořádně vysála. 

V půlce ledna jsem se pustila do jeho nového kabátu. Nejprve jsem uvažovala, že koupím nové látky a molitany a celý gauč kompletně zrenovuji. Když jsem si ale spočítala jenom cenu za nové molitany, byla jsem na částce, za kterou koupíte nový gauč v Ikei. Proto jsem se rozhodla pojmout celou renovaci nízkonákladově. Prohrabala se ve starých látkách a rozhodla se využít staré Ikea povlečení na přečalounění roztrhaného potahu.

Téměř před dokončením mi došly svorky do čalounické pistole a tak opěrky pod ruky a zadní díly gauče zůstaly dlouho nedokončeny.

Dlouho trvalo než jsem sehnala nové svorky do pistole. Pak jsem čekala na správnou konstelaci hvězd, tj. děti byly hodné a přitom nespaly, nebyla noční ani brzká ranní hodina a já měla sílu a hlavně chuť dokončit dílo. Ono, práce s čalounickou pistolí vyžaduje hodně síly v rukách a taky je dost hlučná. Tím se mi podařilo v sobotu dopoledne dokonale probudit muže z jeho dospávání a zárověň v něm probudit jeho zvědavost, co to dělám za rány v minutových intervalech už dobrou půlhodinu... 

Když viděl můj zápas s čalounickou pistolí, vzal mi ji z ruky a podle mých instrukcí s ní jen tak "střílel" jednu ránu za druhou.